Paul, můj učitel, mi dal druhou šanci poté, co mu poslal toto video od mé sestry. Byl jsem vděčný za jeho pochopení a podporu. Ale nešlo jen o video, šlo o důvěru, kterou do mě vložil. Bylo to o tom, jak ve mě věřil, i když ostatní ne. A to bylo něco, na co jsem nemohl zapomenout. Takže, když jsem na toto video narazil na internetu, nemohl jsem si pomoci, ale myslet na něj. Způsob, jakým se pohybovala, způsob, jakým se prezentovala, byl téměř poetický. Byl to tanec svádění, tanec touhy. A já jsem se přistihl, že mě to přitahuje, neschopen odvrátit pohled. Dívka na videu byla něco jiného. Její křivky byly hypnotické, zadek byl uměleckým dílem. Byl to pohled, pastva pro oči. A jak jsem ji pozoroval, nemohl jsem si pomoci, ale představil si, jaké by to bylo dotknout se jí, ochutnat ji. Byla to myšlenka, která mi rozechvěla v zádech, myšlenka, která se mi v mysli zdržela dlouho po skončení videa.