V okamžiku, kdy jsem spatřil svou novou nevlastní matku, věděl jsem, že je ta pravá. Ne kvůli jejím úžasným pohledům nebo její smyslné postavě, ale kvůli neukojitelnému hladu v jejích očích. Byla opravdovou nymfomankou, která vždy toužila po více, nikdy neukojená. A já byl více než ochoten jí dát to, co chtěla. Každé ráno, když jsem se probudil, bych ji našel, jak na mě čeká, její rty se při pomyšlení na mou horkou dávku již naslinily. Klečela by přede mnou a její oči prosily o mé uvolnění. A já, jako velkorysý milenec, kterým jsem, bych jí vyhověl. Vzala by mě do úst, její tlustý jazyk kroužil kolem mého přirození, její rty pracující v tandemu, aby mě přivedly na okraj. A pak s posledním vzdechem by přijala mou horkou, krémovou nálož, obličej zakrytý v důkazu své spokojenosti. Ale tam to nikdy neskončilo. Vždycky by chtěla víc, její hlad nikdy nenasycený. A to, že jsem dobrý nevlastní syn, bych jí dal to, po čem toužila.